Přemýšleli jste nad tím, jak moc potřebujete mít svět a tok života ve svých rukách? Jak moc potřebujete ovládat „koryto“, kterým váš život proudí? Dnes mě na to dovedla kamarádka. Přečetla si moji knihu a říká: „Ty nedokážeš čelit životu, pokud ti přinese něco, co sis nevybrala. Potřebuješ absolutní kontrolu a zcela ho řídíš. Ale to není život!“ Ale já jinou verzi neznám. A opravdu, mám tak velký stres z věcí, které nevolím já, že nedokážu udržet klidnou vnitřní energii, pokud se děje něco, co zcela neřídím já. Vizualizuji si tedy situace, které mohou přijít… A už zase vymýšlím scénáře. Je opravdu velmi těžké se vzdát myšlenek a fantazie, která mi už sama tvoří budoucnost. „Ty prostě neumíš plynout! Ženy nemusí vše organizovat, řídit, ovládat…ženská energie má vyzařovat zcela jinou energii, nacházíš se hodně v té mužské,“ popisovala moje kamarádka dál. Je to pravda. Chci mít vše pod kontrolou. Chci si vymyslet to, co bude následovat. Nemám trpělivost na plynutí. A je to z jednoho prostého důvodu: „Já nemám čas!“ Nemám čas nechat životu klidné tempo. Potřebuji výbuchy energie, vášně, emocí. Potřebuji překonávat bolest, potřebuji s něčím pořád bojovat, a nakonec jsem tak vyčerpaná, že to zase nechci a stresuje mě, že je všeho moc?
Můj vnitřní démon se mnou velmi zmítá. Velmi intenzivně cítím, že přijde významná změna. Že přijde jiná cesta. Ale budu se muset zklidnit, poskytnout životu čas, neřídit ho, neovládat. Vydám se na cestu, která mě zachrání. Jsem velmi unavená a vnímám, že tohle není ta pravá cesta.
Máte v sobě taky takové pocity?
„Najít krásu ve smutku, naději ve ztrátě a důstojnost v prohře – v tom je skutečné umění života.“
— Arthur Miller