„To si chceš vzít tyhle kalhoty? Vypadá to strašně. Fakt ti tam lezou madla lásky a jsi trochu opuchlá i v obličeji. Není to nijak sexy, vezmi si raději nějaké volné šaty. Na úzké kalhoty už zapomeň. Ani se to po dvou dětech nehodí,“ okomentoval její vzhled u snídaně manžel. Skvělý, pomyslela si, tak se tedy převlíknu. Na ty kalhoty si myslela už včera večer. Říkala si, že pokud se do nich vejde, vyladí halenku a bižuterii, může vypadat zase trochu svěžeji. Poslední dobou se snaží dvakrát týdně cvičit a po večerech doma lehce posilovat. Celý den běhá v práci, pak pro děti do družiny, nakoupit, domů, poklidit, úkoly. V úterý a čtvrtek běží na cvičení se sousedkou. Pondělí a pátek si posiluje doma a středu se snaží vzdělávat, poslouchat podcasty, opakovat angličtinu.
Zamyslela se nad tím, co vlastně dělá Radek. Dorazí z práce kolem páté, bloumá po bytě, dívá se do telefonu, někomu chvíli píše, pak si vezme na knihu. Kolem sedmé chce večeři, dá si jedno pivo a zapne zprávy. Nepamatuje se, kdy jí pomohl s úklidem, nádobím, dětmi.
Všechno tohle jí začalo rozmíchávat myšlenky. A co! Ty úzký legíny si vezme, přehodí halenku a doplní vše perličkovým náhrdelníkem a náušnicemi. Má hezky udělané nehty a kosmetička ji tentokrát upravila moc pěkně obočí. Zase se o sebe může starat, děti se už více zabaví. Byla na sebe pyšná.
Když si v hlavě vyvolávala pěkné pocity, zaslechla z předsíně hlas: „…příjdu kolem šestý, mám v práci nějaký schůzky, budu asi dost hladovej, čekám nějakou lepší večeři, mohla bys udělat nějakou omáčku a maso. Ať nejím pořád nějaké těstoviny s cuketou a kuřecím. Chci něco pořádnýho. Čau!“
Ale dneska je úterý, to chodí cvičit, nemá čas vyvářet. Opět přišlo zklamání. Její ranní pozitivní naladění, radost z toho, že oblékla kalhoty, jsou tytam. Šla se převléknout do džínsů, mikiny, sundala všechny doplňky, nazula kecky. Věděla, že odpoledne ji čeká maraton do potravin a družiny. Před sebou už tlačila děti, není čas, spěcháme do školy.
Zase prohrála. Zase ji její podvědomí řeklo, že za to nestojí. Nestojí za své hezké pocity. Nestojí si za to, bojovat o svou sebehodnotu a sebevyjádření. Její hodnota je jen jako matka, kuchařka, uklízečka. Slouží jemu. Dyť si to tak vybrala. Co jiného by měla od života chtít.
Tak ještě měsíc bude cvičit, třeba si pak ty legíny s halenkou vezme. Třeba ten den nebude muset vyvářet.
Třeba jí někdy Radek pomůže. Určitě to myslí dobře. To by si ji jinak nevzal. Může být ráda, že ho má. A má ty děti. A domácnost. Takhle vypadá dospělý život. Takhle se přeci žije.