Sedíte v kavárně. Uděláte si pohodlí. Máte to místo moc rádi. Dobře se tam pracuje. Umíte vypnout. Nepozorujete špínu na podlaze…
Vzpomínáte na okamžiky, kdy vám rodiče říkali: „Neblbni, co zas děláš, nemůžeš být normální?“ Matně si vzpomínám, že jsem tak…