Jak řekl Viktor Frankl: „Naše nejhorší zkušenost nám může být tou nejlepší učitelkou!“
Svoboda a autenticita se stává celoživotním smyslem a cestou hledání. Viktor Frankl přežil Auschwitz. Nechci přirovnávat dnešní svět k hrůzám, které přežil. Ale i my sami si dokážeme vytvořit vnitřní tábor bezcitnosti a nesoucitu k vlastnímu já. Dokážeme se trýznit stejně tak, jako to dělali dozorci ve vyhlazovacích táborech. U cizích si můžete říct, že jste nalezli viníka a začít ho nenávidět. Máte objekt, ke kterému můžete cítit hnus a odpor. Pokud vše obrátíte proti sobě a začnete se takto týrat a vytvářet hnus a odpor v sobě a proti sobě, bojujete opravdu se silným démonem.
Myslím si, že si často umíme být tím nejhorším nepřítelem. Pro vnější svět jsme přátelští, zachraňujeme lidi ve svém okolí, chováme se k nim shovívavě, odpouštíme jim jakoukoli chybu a omlouváme jejich chování k nám i jiným lidem. Vzpomeňte si, kolikrát jste blízkého člověka, rodiče či vlastní dítě omluvili za jejich chybu. Zastali jste se jich. Chovali se k nim hezky a snažili se chybu napravit. Do toho samého příběhu dosaďte sebe a představte si, jak se k sobě zachováte. Kolik soucitu k sobě pocítíte? Kolik lásky si věnujete? Budete mít k sobě vřelá slova? Vyslovíte lásku a slova odpuštění? Myslím si, že většina ne. Vytváříme si obrovské mentální vězení. Skladujeme v něm své nedostatky a chováme se jako nejpřísnější tyranský dozorce.
Co s tím? Pokládáte si otázku: „Proč si tak ubližuji? Proč zrovna já?“ Zůstat v roli oběti nebo přeživšího. Máme na vybranou. Neovlivníme to, co se děje okolo. Neovlivníme geny, které jsme zdědili. Neovlivníme prostředí, do kterého jsme přišli. Utrpení je univerzální. Ale my si můžeme vybrat v sobě, jestli ho přežijeme nebo budeme obětí. Mám na mysli přežití ve vaší hlavě. Fyzicky nás může samozřejmě zničit kdokoli. Ale pokud se mentálně ničíme my sami, vybrali jsme si roli oběti, trpíme svojí vinou. Ale neustále hledáme odpovědi na otázku: „Proč my?“ V roli oběti hledáme viníka. A stále pátráme, proč se to stalo právě nám. Člověk se zacyklí a stojí na místě. Absolutně nic, než je on sám, ho nemůže vyvést z kruhu. Musíte ukročit, přerušit tento kruh. Hrozí vám, že budete bloudit, nekonečně dlouho a na konci svého života velmi litovat, že jste nevyužili svůj potenciál, své talenty a svou energii. Vkládat vše do stejných témat, na které odpovědi neznáme je pouhé mrhání energií.
Přijměte to, co se vám stalo. Jděte cestu smíření. Vstřebejte každou emoci, podejte si uvnitř sebe ruce a pošlete svůj život dál. Nakonec tady na světě máme málo času. Málo v porovnání s tím, jaké máte možnosti.
Život je plný překvapení.