Podívejte se svým vnitřním zrakem do svého srdce a řekněte si: „Mám tě rád. Nikdy tě neopustím.“ Před rokem, když jsem trpěla velkými úzkostmi, přála jsem si zemřít. Rozhodně jsem nechtěla mít se svým tělem i vnitřním světem nic společného. Naopak jsem chtěla, aby mě vše opustilo. Myslela jsem si, že mě zachrání jen někdo z vnějšího světa. Že čekám na lásku, kterou si sama neumím dát. Že vytvářím závislost. Vše jednou skončí a vy zůstanete jen a pouze se sebou. A tam je potřeba nalézt zdroj lásky. Strach z opuštění, zrada, ztráta… to vše jsem cítila a nesnášela za to sebe i celý okolní svět.
Budete tu každý den. Ráno se probudíte. Dýcháte. Uvědomíte si svůj dech a skrz něj se propojíte se svým tělem. Vnímáte každou část. Pak se probudíte další den a další den. A stále tu budete. Budete žít. Dostali jste život. Je to dar. Jediný, kdo ho vlastní a ovládá jste vy. Nikdo jiný za vás žít nebude.
Opusťte roli oběti. Zkuste být sami se sebou, mít se rádi. Vím, že je to hraniční s pocitem osamělosti. Tam je nutné nalézt rovnováhu. Naučit se zažívat takové věci, které vás budou naplňovat, budete u nich prohlubovat lásku k sobě, vážit si svého života a pustíte pocit osamění.
Nalezněte lásku a sílu sami v sobě.
Možná zjistíte, kolik máte přátel. Možná objevíte zpátky zapomenuté koníčky. Třeba se seznámíte s novými lidmi. Možná začnete více naslouchat svým stávajícím přátelům. „Nejste oběť“ uvědomte si, „jste jedinečná samostatná bytost, jste tím nejlepším, ne tím nejhorším, co vám svět a lidé udělali.“ I když nejsme viníky zdrcujícího osudu a životních příkoří, je nutné za sebe přijmout zodpovědnost a využít možností života.
Někdy v sobě udržujete zraněné vnitřní dítě. Stále žijete tím samým tématem a bolí vás myslet na situace, které se staly a vy je už nezměníte. Možná stále nejste schopní opustit minulost. Vezměte své vnitřní dítě, přiveďte ho do bolestivé situace, kterou stále žijete. Pojďte s ním vyřešit bolest. Pojďte ho obejmout, odvést a zachránit. Vystavte ho bolesti a pomozte mu ji zvládnout. Vy už nejste dítě, ale musíte pomoct tomu zraněnému dítěti uvnitř. Objímejte ho, hlaďte ho, vysvětlujte mu, že vše je v pořádku.
Už máte jinou životní roli. Minulost je nutné přijmout. Odpustit těm, co ublížili, odpustit sobě, že jste to povolili. Přijmout to, že každý člověk se mýlí. Nejde vlastně žít s pocit, že se nelze nemýlit. „To je snad nejdůležitější premisa vzdělaného, kultivovaného a dobrého člověka,“ Anna Hogenová. I když se budete nejvíc snažit, občas prostě blbost uděláte.
To znamená, že jsem člověk.
Jsem jaký jsem. Ego sum – qui sum. Teď, právě teď, jsem tímto. Za hodinu, za týden, za rok…budu zase…jen třeba jiné já, ale pořád já.