Sedíte v kavárně. Uděláte si pohodlí. Máte to místo moc rádi. Dobře se tam pracuje. Umíte vypnout. Nepozorujete špínu na podlaze ve vaší kuchyni. Nepřemýšlíte nad tím, že se v koši válí vyprané prádlo a měli byste ho vyžehlit. Neřešíte hlasové oznámení doprané pračky. Nezkoumáte pavučiny u stropu místnosti. Prostě se nenecháte ničím rušit a užijete si ten pocit, kdy můžete pouze psát a nechat myšlenky plynout.
Vaše káva je připravená. Vstanete, vyrazíte pro ni, nesete si ji ke svému stolečku. A najednou…cítíte to na své kůži, na svém těle, uvnitř svého srdce. Začne se vás to dotýkat. Jsou to cizí pohledy. Je jich mnoho a oni vás objímají, osahávají a tečou po vašem těle. Usednete s kávou a začnete se prohlížet.
Poklopec mám zapnutý. Kávou jsem se nepolila. Drobky na sobě nemám. Mám tílko a sukni. Zkontrolujete punčocháče. Oko se vám na nich nespouští. Vše se zdá být v pořádku. Přesto je spousta očí přilepených na vašem těle. Vnímáte ty zamyšlené pohledy a snažíte se použít fantazii a ptáte se sami sebe: „Co bych tak mohla mít na sobě divného?“
A ono je to velmi jednoduché. Uvědomíte si, že vaše tělo je celé potetované a to přitahuje ty pohledy. Někteří jsou udiveni, někteří mají zvláštní lesk v očích a někteří se usmívají. Vy už se nevnímáte. Takoví jste. Jste celí potetovaní a je to vaše. Dostávám často otázky typu: „Co by sis nechala odstranit? Víš, kolik to bude stát, až to budeš chtít sundat? A to budeš pokračovat? Moc místa už na sobě nemáš!“ Je to zábavné.
Nejvíce se bavím v Podolí, v plaveckém bazénu. Tam je osazenstvo v ranních hodinách kolem šesté dosti postaršího data narození. Některé dámy se nežinýrují a dopřejí mi přednášku. Často je téma stejné: „Až budete stará jako my, víte, jak budete vypadat?“ Tak je dost možné, že stejně jako ony, jen budu barevná. A vím, že nebudu barevná jen na kůži, ale i uvnitř sebe. A to, jak veselé a barevné je moje tetování, tak veselá bude moje mysl a duše.
Všechno je to mojí součástí.
Odpovídám tedy: „Nic z toho, co mám, si nenechám odstranit. Nepřemýšlím o ceně za odstranění tetování, ale o ceně nového tetování! A stále je místa dost a pokračovat v tom budu.“ Ráda bych to přirovnala ke všemu, co tvoří vás a váš život. Tak jako je tetování mojí součástí, jsou všechny moje chyby, moje úspěchy, moje životní cesta, mojí součástí.
Nechtějte nic ze svých cest odstraňovat. Myslím si, že život funguje správně. Nutí nás dělat chyby, aby z nás měl lepší lidi. Pokud přistoupíme na to, že se budeme chtít poučit a příště vše udělat trochu jinak a lépe. Ale není cesta zapřít sebe a to, co se nám stalo. Neříkejte: „Tohle jsem neměla zažít, tohle bych ze svého života ráda vymazala, tohodle člověka jsem neměla potkat…!“ Všechno se mělo stát a vše se stalo správně.
Za všechny, co mi do života přišli, jsem ráda. Za všechno, co se mi přihodilo, jsem vděčná. Za svůj život děkuji, i když jsem často v temnotě a stojí mě mnoho úsilí stát na světle. Jsem ráda veselá a pozitivní. Potřebuji přátele. Potřebuji spoustu lidí. Ale jen malinkato z nich jsou ti opravdoví, ti, co vědí a ti, co mohou stát v mém prostoru.
Přemýšlejte a vstupujte do Nového roku s těmi, kteří za to stojí. Přijměte vše, co se vám tento rok odehrálo a neste s sebou poučení a pochopení. Zkuste respektovat vaše okolí a jeho činy. Také je potřebují, také jdou svoji cestu. Nesuďte a nesrovnávejte se!!! To není váš život. Přemýšlejte a tvořte nejlepší verzi vás samotných. To je ta správná cesta.
Všem přeji spousty lásky v sobě, pevné hranice vaší duše a čistou mysl pro vaše činy.
Nikdo jiný za vás život žít nebude.
„Stát v životě na vlastních nohou je obtížné, a ještě těžší je být charakterově a duševně samostatný a všemu čelit.“ — Anne Frank